Moje třetí zaměstnání : 2008 - 2020

ZUŠ - Jana Zacha Čelákovice

Když už byla situace u policejní hudby dost nesnesitelná a číše se přelila, kolegové začali postupně odcházet do civilu, rozhodl jsem se, že to musím také  nějak vyřešit. Po tolika letech hraní se nabízela vcelku jediná možnost, a to učit v Základní umělecké škole. Zaslal jsem tedy svůj životopis do nejbližších hudebních škol: do Horních Počernic, do Lysé nad Labem, do Nymburka, do Čelákovic a do Českého Brodu. Hned po několika dnech se mi ozvalo vedení ZUŠ Čelákovice a dohodli jsme se na termínu přijímacího pohovoru. Dne 23.6.2008 v 10 hodin, již bylo jasné, že dne 1.9.2008 nastupuji do ZUŠ Čelákovice jako učitel žesťových nástrojů a zobcové flétny.

Hned v červenci jsem podal žádost o ukončení pracovního poměru u policejní hudby k 31.10.2008. Dovolenou jsem si nechal na září a během října jsem dobral zbytek náhradního volna a 31.10.2008 v pátek jsem udělal definitivní tečku za 30 let a 1 měsíc dlouhou službou u policejní hudby.

Zpočátku jsem v ZUŠ  přijal jen půl úvazku, to bylo 11,5 hodiny výuky. Dvě hodiny jsem učil ve středu v Čelákovicích a zbytek v Šestajovicích v pondělí a ve čtvrtek. V dalším školním roce jsem již měl celý úvazek a to vlastně až na pár drobností trvalo až do mého odchodu do důchodu v prosinci 2020. Učil jsem vždy v úterý v Šestajovicích ( později se pobočka přestěhovala do Jiren ), ve středu v Zelenči a ve čtvrtek v Čelákovicích. Pondělky a pátky jsem měl vždy volné a využíval jsem je především k cestovním dnům s různými kapelami, které jsem naplno mohl využívat po odchodu od policejní hudby.

Nikdy bych ani ve snu nevěřil tomu, že výuka v ZUŠ mě bude doslova fascinovat a ze dne na den zapomenu na podlosti, které se vytvořily v posledních letech u policejní hudby.

Pro své žáky jsem si v té době založil své vlastní www stránky kavkamuzik.cz, na kterých jsem začal prezentovat zvukové doprovody k probírajícím přednesům. Tato forma výuky mě doslova uchvátila, když jsem se inspiroval ze stránek ZUŠ Karla Komzáka z Týna nad Vltavou. Řada dobrých žáků doslova čekala až pomocí počítače, notačního programu Sibelius a SW NotePerformer, vyrobím doprovod ( samozřejmě včetně sólového hlasu ), a mohli si ho hned stáhnout a doma cvičit s tímto zvukovým doprovodem – zvukově připomínající klavír. To bylo to, co mě hnalo a stále žene dopředu v oblasti vytváření doprovodů a různých úprav not.

To však byla jen jedna část soužití v hudebce. Ta druhá byl kolektiv. Nutno podotknout, nikdy jsem v hudebce nezaznamenal nějaký politický kontext, prostě tady politika nebyla. Z celkového počtu 40 učitelů a ostatního personálu zde byla část, většina učitelů, kteří učili jen v Čelákovicích a ta si udržovala určitou tradici a soudržnost. Mohu říci, že jsem, podle mého názoru, i dlouho patřil k této skupině. Jenže. Časem jsem zjistil, že tato klika využívá či zneužívá svého postavení na úkor těch ostatních. Příklad 1): konalo se mnoho tzv. výjezdních zasedání s odjezdem ve čtvrtek a příjezdem v neděli. Kdo se zúčastnil, měl vše po celou dobu gratis ( samozřejmě z fondu školy ). Ten kdo se nechtěl zúčastnit ( povinné to nebylo ), nebo z určitých důvodů nemohl, musel v pátek normálně učit. Jak absurdní. Ostatní účastníci si debužírovali a nic je to nestálo. Příklad 2): na obědy se mohlo chodit do nedaleké základní školy. Zprvu kdo chtěl, tak si zašel, cena pár korun splatná na konci měsíce v hotovosti hospodářce. Ten, kdo neučil v Čelákovicích ( škola měla pobočku v Šestajovicích, později v Zelenči a v Jirnech ) samozřejmě mohl jít také, ale dost nepraktické vzhledem k tomu, že učíte v Jirnech od 15 hodin a pojedete kvůli obědu až do Čelákovic na 11.30 hodinu na oběd. Tak na to prostě kašlali a obědvali porůznu. Vše by vyřešily stravenky jako na mnohých jiných školách. Jak rádi by je všichni ostatní přijali. Ale to podle hospodářky nešlo, prý je s tím moc práce. Ale pravda je taková, že by je musely dostávat všichni bez rozdílu a to už by ve fondu nezbývalo tolik peněz na trachtace. Smutné!! Příklad 3): mnoho mých dobrých kolegů muselo skončit nebo dali raději výpověď, protože jejich koncepce výuky nezapadala prý do harmonogramu školy. Tito kolegové však i se svým „jiným“ pojetím výuky přesto našli uplatnění v jiných školách a jsou dostatečně spokojení i jejich okolí.

Vzhledem k tomu, že nemám rád nespravedlnost nebo na každého jiný metr, začal jsem být postupně otrávený a znechucený a už mě to tam vlastně nebavilo. Proto jsem okamžitě využil raději odchod do důchodu. Také tomu pomohl z části zdravotní stav.

Od 20. prosince 2020 jsem tedy v důchodu a moc si s manželkou a německým ovčákem Ritou užíváme nový dům v Poříčanech s každodenními výlety po okolí. Vůbec nelituji, že jsem odešel defakto uprostřed školního roku. Každý člověk je nahraditelný a výsledek ať si zváží každý sám.