Moje dechovka: 2003 - 2015
Hasičská dechovka Lysá nad Labem
Počátky spolupráce s hasičskou dechovkou z Lysé nad Labem bych odhadl na rok 1971 nebo 1972 ( možná, že to časem upřesním, ale musel bych prohledat diáře z té doby ). Nicméně, jednoho krásného letního večera ( cca 22.00 hodin, už jsem byl v posteli ) na mě v Litoli zazvonili Bořek Kučera a Jirka Fišer. A co dělám, že bych mohl chodit do dechovky a začali mi před světlem reflektoru auta ukazovat diáky z posledního festivalu hasičských dechovek v Havlíčkově Brodě. To bylo něco. I když otec moc nadšený nebyl a chtěl, abych se maximálně věnoval studiu na konzervatoři, přesto jsem se zúčastnil několika zkoušek orchestru v hasičárně. Tenkrát vedl orchestr pan Petr Nádvorník starší. Dokonce si vzpomínám i na několik vystoupení a dodnes mám hasičskou brigadýrku od uniformy v kterých se v té době hrálo. Čas běžel a na zkoušky jsem už moc času neměl.
Až v roce 1976 na Štědrý den jsem se zúčastnil hraní koled z věže kostela. Nebyly to ještě ty koledy, co až v roce 1978 upravil Josef Švejda, spíš několik náhodně vybraných koled a intrád. Zajímavostí této akce bylo, že až do poslední chvíle nebylo jasné, jestli se bude hrát nebo né. Proč? No, byla to doba, kdy tyto akce nebyly politicky moc vhodné a jeden nejmenovaný soudruh z Lysé nad Labem prostě trval na svém. Marně. Koledy se nakonec z věže kostela odehrály bez jakýchkoliv následků. Další zajímavostí bylo, že s 12 hrajícími muzikanty, muselo absolvovat výstup po krkolomném schodišti až nad hodiny kostela, ještě asi 8 kamarádů hasičů, kteří nám svítili baterkami na noty. V té době ještě osvětlení ve vrchní části kostela nebylo.
V roce 1978 jsem odešel na vojnu a po vojně v roce 1980 jsem nastoupil k Ústřední hudbě federálního ministerstva vnitra, po roce 1990 přejmenovaná na Hudbu Hradní stráže a Policie ČR. Následně jsem se s rodinou odstěhoval do Prahy.
Čas plynul a v hasičské dechovce našel uplatnění na trubku i můj otec. Dechovka se podstatně rozšířila, v čele stanul skvělý muzikant Josef Švejda a pod jeho vedením dosáhla dechovka mnoho úspěchů a ocenění. Později vystřídal v roli dirigenta Josefa Švejdu Miroslav Císař.
V roce 2003 došlo k nečekanému úmrtí mého kamaráda a v té době také člena hasičské dechovky Jardy Šťastného st., mimochodem v té době hrál Jarda s mým otcem 2. křídlovku. Otcovi v té době bylo 77 let a už ho hraní dost zmáhalo, pochodování vynechával a tak jsem se dohodl s Jirkou Fišerem, že nastoupím do orchestru a doplním chybějící 2. křídlovku. A tak začalo mé 13ti leté působení v tomto skvělém orchestru. V té době jsme s rodinou bydleli v Horních Počernicích, tak dojíždění do Lysé nebyl vcelku problém.
V roce 2012 jsem do orchestru přivedl mého absolventa v Zuš Čelákovice trumpetistu Vojtu Jasenovce. Skvělý trumpetista i člověk. Do orchestru zapadl velmi rychle. Časem přivedl i svou sestru, klarinetistku Elišku Jasenovcovou. A tady začíná poslední epocha mého působení v hasičské dechovce.
Při jednom vystoupení pro seniory na Zámku v Lysé nad Labem, natáčel některé skladby na video můj syn Libor. Nevím, co se tam tehdy přihodilo nebo zajiskřilo, ale najednou bez mého přičinění začal cvičit na trubku ( a to ve svých 26 letech ). Přišel rok 2013 a Libor začal hrát 2. křídlovku s Pavlem Kostrounem. S Eliškou se začali více scházet, až nakonec u nás přes rok bydlela. Nikdy bych nevěřil, co se také může přihodit. Píše se již rok 2015 a Libor přišel z práce, zapne PC a jen žasnul. Eliška bohužel nebo bohudík neukončila konverzaci s kamarády a na obrazovce se tak objevilo nechutné pomlouvání nejen Libora, ale i mé rodiny a dokonce švagrové z Německa. Pro Ty, co slyšeli jinou překroucenou verzi od Elišky, mohu nabídnout kopii celé této nechutné záležitosti. Na příští zkoušce jsem se Elišky zeptal, proč to všechno a pokud má problém s Liborem, proč do toho ještě zatahuje mojí rodinu a mojí švagrovou. Jediná odpověď na dvoře hasičárny zněla: „běžte do prdele oba dva“, řvala jako pominutá. Další týden vzkázal Jirka Fišer Liborovi, ať dál už nechodí. Toto jednání se mě velice dotklo a s pocitem, že další zkoušky a vystoupení už budou bez Libora a Eliška bude dál sedět přede mnou jako by nic, jsem se rozhodl, že skončím v dechovce také. Po dohodě jsme vrátili uniformy a už nikdy jsme s hasičskou dechovkou nenastoupili. Letos to bude přesně 10 let. Za tu dobu mě nikdo nepožádal o spolupráci. Ano, kamarádi stále říkají přijď si zahrát, tolikrát už jsem byl rozhodnutý, že ano, ale raději skončím s hraním, než bych překonal ten pocit nespravedlnosti. Tady přesně platí rčení „nevstupuj dvakrát do stejné řeky“.
V červnu 2024 jsme se s Liborem jako hosté zúčastnili skvělého koncertu k 50 výročí založení Hasičské dechovky z Lysé nad Labem v Milovicích i následného setkání bývalých členů dechovky v zahradě u Matyldy.
Až v pokročilém věku si člověk uvědomí, hlavně při vzpomínkách, jak ten čas neuvěřitelně běží a jak Vám určité věci scházejí a Vy se s tím musíte i někdy proti své vůli, poprat.