Moje první zaměstnání: 1977 - 1978
Středočeský symfonický orchestr Poděbrady
Jako student 5. ročníku Státní konzervatoře v Praze jsem již druhým rokem vystupoval na tanečních zábavách a plesích se skupinou StartClub Míly Póhla z Velelib u Nymburka. Tak se stalo, že v sobotu 22. ledna 1977 jsme účinkovali na Lesáckém bále v nymburském Nároďáku. Předtančení zajišťoval Středočeský symfonický orchestr Poděbrady pod vedením dirigenta Miloše Zelenky. Po skončení předtančení ke mně přišel trumpetista Zbyšek Erben ( kamarád a spoluhráč mého otce ) a povídá: co jinak děláš? Já na to: studuji 5. ročník konzervatoře a jinak chodím různě po kšeftech. A on zase: odešel nám jeden trumpetista, nechceš přijít na konkurz? Já: no nevím, co tomu řekne můj profesor Václav Junek na konzervatoři?
Hned v pondělí 24.1.1977 jsem absolvoval konkurzní řízení a první velká změna v životě byla tady. Od úterý 25.1.1977 jsem už byl řádným členem orchestru. Nutno podotknout, že dalším trumpetistou v orchestru byl Vláďa Jelínek, můj první učitel v ZUŠ v Lysé nad Labem v letech 1968-1969. Vláďa hrál 2. trubku ( plat 2100,- Kč, Zbyšek 1. trubku ( plat 2800,- ) a já 2. trubku s povinností 1. a 3. trubky ( nástupní plat 1350,- Kč ). Bylo to tak, že vždy hráli pouze dva hráči a většinou se po týdnu měnil repertoár. Takže 14 dnů hraní, týden volna. Nebo tak, aby to prostě všem vyhovovalo, to bylo skvělé, hlavně kvůli mé škole.
Hned po konkurzu jsem volal prof. Junkovi, měl jsem docela strach mu říci pravdu. Ale profesor mě velmi překvapil a řekl mi: orchestr je teď pro Tebe velmi důležitý a škola? Až budeš mít v orchestru volno, zavolej mi a přijeď na hodinu trubky. Neuvěřitelné! On byl totiž strašně rád, že už v 5. ročníku mám zaměstnání a to v orchestru, který byl v té době jedním z největších v republice. Tak se také stalo, že jsem byl na hodině trubky třeba jen 1x za 14 dnů, pochopitelně teoretické předměty jsem se snažil v odpoledních hodinách absolvovat, co to šlo.
Nyní se mi velmi zužitkovala příprava orchestrálních partů a cvičení transpozic. Každá druhá skladba byla pro trubky v transpozici a to: A, C, D, Es, F, G, ale některé i v E ( hraješ noty o zvětšenou kvartu výše, čili v notách je psané G, hraješ Cis ). Kdo to zažil, potvrdí. Od září do května byly pravidelné dopolední zkoušky na většinou čtvrteční večerní koncerty a to po celé republice nebo byly výchovné koncerty pro školy. Hodně byly oblíbené jednotlivé symfonické básně z cyklu Má vlast od B. Smetany. Od května do září byly tzv. kolonády, kdy se hrálo na kolonádě, buď s otevřeným pódiem ven v případě hezkého počasí nebo do vnitřního sálu v případě nepříznivého počasí. Ve všední den byla zkouška orchestru od 13.00 – 15.00 a od 16.00 – 18.00 vystoupení na kolonádě pro veřejnost. V sobotu zkouška nebyla, jen vystoupení od 15.00 – 17.00 a v neděli bylo tzv. matiné od 10.00 – 11.00, oběd a od 15.00 – 17.00 další vystoupení. Celkem měli archiváři k dispozici 32 různých programů, kde se žádná skladba neopakovala, žánrově vše od lidovek přes operety až k vážné hudbě, ale hlavně vše pro posluchače. Upřímně mohu říci, že taková praxe asi nikde jinde než v lázeňském orchestru není.
Dokonce jedno vystoupení v sobotu odpoledne jsem odehrál společně se svým tátou, pokud byla transpozice, vše jsem mu přepsal do B hlasu, spolu vše dopředu nacvičili a pak to společně dali. Neuvěřitelné!
Co se týká platu, jak jsem se zmínil na začátku, nástupní plat jsem měl od nástupu 25.1.1977 - 1350,- Kč, od 1.3.1977, kdy do orchestru současně nastoupili mí dva spolužáci z konzervatoře ( Hanka Svobodová a Honza Šesták – oba hornisté ), se plat zvýšil na 1600,- Kč. Poslední zvýšení jsem dostal 1.9.1978, kdy jsem šel za ředitelem orchestru Oldřichem Nedomou a požádal ho o zvýšení platu. Tak se stalo, že jsem dostal přidáno 200,- Kč, čili plat 1800,- Kč ( všechny částky jsou v čistém ). V té době hodně slušné peníze. Bylo to v době, kdy dirigent Zelenka přišel s nápadem, abych uprostřed skladby „Dobrú noc, Milko má“ zahrál zpaměti sólo na trubku daleko v parku až za přítomnými posluchači. Překvapení, jak pro diváky, tak i pro členy orchestru. Ještě několikrát se to opakovalo, ale když hrál 1. trumpetu Zbyšek, tak on to odmítl, že prý šaška dělat nebude a bylo po.
Koncem září 1978 jsem dostal povolávací rozkaz na vojnu, nejprve omylem k paragánům do Prostějova a po urgenci k Ústřední hudbě federálního ministerstva vnitra, též v té době zvaná Hudba hradní stráže.
Ale to už je jiná kapitola mého života!!